Runway v kostce

I.
Předchůdcem kapely Runway byla kapela Elrond, založená v roce 1990, tedy ještě v našich gymnaziálních letech. Členy kapely byli výhradně spolužáci z jediné třídy. V této fázi hrála kapela ve složení Petr Maťa (sólová kytara), Honza Hesoun (kytara, zpěv), Tomáš Kutnar (baskytara, zpěv) a Láďa Pavlík (bicí). Asi po půl roce došlo k výměně na postu bubeníka, který obsadil Jan Hesoun, a na doprovodnou kytaru začal hrát Radim Ventura, také spolužák ze třídy. Láďa věnoval nadále svůj čas sportu.
V této době jsme hráli výhradně písničky Beatles (většinou v jednohlasé verzi) a postupně objevovali základy hry na nástroje. Hrát se učíme ostatně dodnes. V tomto složení kapela odehrála mimo jiné koncert na maturitním plese. Jelikož tehdy ještě nebylo jméno krále elfů zvolené jako název kapely obecně známé a jen málokdo mu po prvním vyslovení správně rozuměl, rozhodli jsem se název změnit na RUNWAY. Stalo se tak někdy v roce 1991.

II.
Postupně jsme nesměle zkoušeli vlastní písničky (na CD je zastupují „Možná si sedni“ a „Rezavá vana“ ve verzích nahraných na koncertech v roce 1995) a pomalu opouštěli převzatý repertoár. Z této doby rovněž pocházejí první nekoncertní nahrávky natočené v klubu Prosek.

III.
Na podzim roku 1992 do kapely jako zpěvák přibyl Martin Pergler. Nejen jeho vlivem kapela trochu „přitvrdila“ a pokoušela se hrát bigbít. Na CD tuto etapu zastupují písně „Spravedlnost“ a „Poušť“.

IV.
V roce 1994 kapelu současně opustili Martin Pergler i Radim Ventura. Radim se ale stal na dlouhé roky naším zvukovým technikem a častým zvukařem našich koncertů a nahrávek. Nějakou dobu jsme se pokoušeli hrát jen ve třech. Na CD jsou dvě písně nahrané v tomto období, a to již dříve zmíněné písně „Možná si sedni“, a „Poušť“. Bylo zjevné, že potřebujeme posílit a hledali jsme způsob jak a kým obohatit zvuk kapely.

V.
Na jednom koncertě v roce 1995 jsme oslovili saxofonistu a klarinetistu Roberta Rabase a ten se stal čtvrtým členem kapely. Toto obsazení na CD reprezentuje starší písnička „Rezavá vana“ a přibližně z této doby pocházející písnička „Fortuna“. Právě po čase Robert přišel s tím, že kapele chybí piano, a na počátku roku 1997 přivedl Olgu Neřoldovou (tehdy Kysilkovou). Zvuk kapely i její nejen hudební tvář se tím zásadně změnily. Dostatečně to dokládají například písničky „Nádraží“ a „Schizo“, které hrajeme dodnes.

VI.
 Ještě v roce 1997 se šestým členem stal Pavel Šmerda, náš dávný kamarád, kytarista a zpěvák spřízněných kapel a koneckonců i člověk, který nám kdysi dal první impuls k založení kapely. Za dva roky poměrně intenzivního hraní vzniklo mnoho písniček, z nichž některé tvoří dodnes náš koncertní repertoár. Poprvé v písničkách zněly skutečné dvojhlasy („Duše cikání“, „Koťata“), a akustická kytara. V důsledku zahraničních studijních pobytů kytaristy Petra jsme odehráli i několik víceméně akustických koncertů. Sami jsme si také nahráli první demo.
Toto obecně velmi plodné období uzavřel koncert v klubu na Opatově v červnu 2000 (na CD reprezentovaný například písničkami „Na schodišti na půdě“, „Smutná“). Kapelu pro nedostatek času způsobený souběžným hraním v další kapele opustil Pavel Šmerda. Ve stejnou dobu odešel z Runwaye i Robert Rabas.

VII.
Bylo jasné, že musíme sehnat saxofonistu. Nového člena Udo Müllera, německého studenta žijícího v Praze, přivedla Olga. Jeho přínos byl zjevný i uchu laika. Udův pobyt v Praze byl bohužel omezen jeho studiem a v létě 2002 se vrátil do Německa.
Dva roky s Udem reprezentuje nahrávka z klubu U Vojáka z prosince 2001 (instrumentálka „Razmaznya“) a zejména CD „Zblízka“ nahrané těsně před jeho odjezdem.

VIII.
Nějakou dobu jsme i v důsledku několikaměsíčních zahraničních pobytů Petra a Olgy přešlapovali na místě. Na konci roku 2003 nás po společném koncertě oslovil Honza Rýdl, saxofonista a flétnista spřízněné kapely. Jelikož oproti předcházejícím společným koncertům postrádal v písničkách dříve přítomný saxofon, projevil zájem s námi hrát. Vytrhl nám příslovečný trn z paty a kapela dostala nový impuls. V jeho osobě jsme navíc získali nejen saxofonistu a flétnistu, ale i zvukaře, autora a příležitostného kytaristu.
Současnou tvář kapely, tedy čistokrevný, nefalšovaný sypaný TEAJAZZROCK, je možno nejlépe posoudit na koncertech a posledních nahrávkách z roku 2005 („Zuzanka“, „Stínohra“) . V březnu 2005 jsme v klubu Na Slamníku odehráli více než dvouhodinový koncert k 15 letům kapely, při kterém byly jednorázově oživeny některé staré a již dlouho nehrané písně. Původní plán přizvat jako hosty všechny bývalé členy se postupně drobil až ztratil smysl a nebyl realizován. Trvalejší připomínkou je CD „ 15 let“ obsahující staré, nikde nezveřejněné písničky ve formě různých koncertních a „studiových nahrávek“ a obsahuje i dvě výše uvedené tehdejší novinky.

IX.
Na podzim roku 2006 kapelu z důvodu několikaletého zahraničního pracovního pobytu opustil zakládající člen Petr Maťa. Těsně předtím jsme ještě pořídili základy nahrávek několika písniček (např. „Souznění“, „Pavouci“, „Na vinici“). Jelikož jsme si kapelu bez kytary neuměli představit, podali jsme inzerát a podzim trávili hledáním nového spoluhráče. Na konci roku se naším kytaristou stal Vojta Novák, kytarista jazzových postupů i zvuků, mladá krev. Svým jiným přístupem obohatil hotové i vznikající písničky a brzy přináší i vlastní kusy („Večerníček“ a „Neználek“). Naneštěstí ho ke konci roku 2007 začal sužovat zánět šlach na obou zápěstích, a tak začala dlouhá, do dnešních dní neskončená léčba bránící hře na kytaru.

X.
V létě roku 2007 se po sedmi (!) letech na místo zpěváka a druhého kytaristy vrací Pavel Šmerda. Zdá se to být předzvěstí lepších časů. Z plánů na oživení některých nedotažených písniček z dávných dob, dvojhlasů, a využití jeho autorského, aranžérského, pěveckého i instrumentálního potenciálu však nakonec nezbylo mnoho hmatatelného. V šestičlenné sestavě jsme odehráli jediný koncert na svatbě zakládacího člena a dlouholetého kytaristy Petra Maťi. Na přelomu roku (tedy ve stejné době, kdy začíná i absence Vojty) se Pavel z osobních důvodů přestává účastnit kapelního života. Pavel se na jaře ještě na několik měsíců vrací do kapelního dění, ale před létem odchází definitivně. Rok 2007 i část roku 2008 jsme spíš než vzniku nových písniček věnovali změnám a obohacováním těch stávajících v měnícím se obsazení. Pavlovy představy a rozpracované písničky zůstávají nedokončené. Pozitivem jeho krátkého návratu je „otevření obzorů“ a zjištění, že spíš než na posilu zvenku musíme a můžeme spoléhat jen sami na sebe.

XI.
V únoru 2008 se Olga stává šťastnou matkou syna Mikuláše. Poslední zkoušky před porodem se konají u ní doma a Mikulka tak některé nové písničky slyší dříve než ostatní. Ke kapelním zkouškám se navrací už před létem (!), a to na víkendovém soustředění na chalupě. Přes velké časové vytížení všech členů se přes léto a podzim daří dát do hromady čtveřici nových písniček („Rozprávění“, „Dvacetdvojka“, „Novoroční“ a „Letní slaměná“), představených na koncertě na konci roku.
Rok 2009 plánujeme jako rok nahrávací, koncertní a všeobecně aktivní. S Vojtou bohužel zatím počítat nemůžeme…